Novinky

Co bylo prvotním impulzem pro vznik seriálu Suma sumárum?

Já velmi rád čtu, mimo jiné i ekonomickou literaturu. A tak jsem se dostal ke knihám Roberta Kiyosakiho, přečetl jsem jich celou řadu, včetně posledního bestseleru Spiknutí bohatých. Jeho knihy byly prvním impulzem pro vznik seriálu. Myšlenkou zpracovat pro televizi téma finanční gramotnosti jsem se poprvé začal zabývat v roce 2007. Další vývoj v naší zemi a také moje pětileté zkušenosti s pořadem o podnikání nazvaným Pokr, který jsem připravoval pro Českou televizi, nás přivedly k tomu, že jsme v roce 2009 nápad oživili. Připravil jsem tedy projekt, který nesl název, Kde jsou mé peníze.

Jak příprava takového projektu vypadá?

Má to dvě roviny. Jedna je obsahová, tzn. že musíte vědět, pro koho to děláte. Já jsem se od začátku chtěl zaměřit na širší veřejnost. Což znamená získat velmi dobrý vysílací čas. To je klíčové, protože širší veřejnost nelze zasáhnout vysíláním v půl dvanácté večer. Když se vám podaří takový čas získat, musíte pořad připravit takovým tvůrčím způsobem, aby to pro diváky bylo zajímavé. Protože když by vysílání sledovalo málo lidí, televize sama produkci zastaví. Proto je mimořádně důležitý – a to je druhá rovina – výběr lidí do tvůrčího týmu. Troufnu si říct, že to se nám opravdu podařilo. Dnes máme za sebou odvysílané čtyři díly (rozhovor proběhl začátkem května – pozn. aut.) a tak jako každý podobný projekt si i Suma sumárum postupně „sedá“. Odstraňujeme drobné dětské bolesti, pořad navíc ještě neabsorboval všechny potenciální mediální synergické možnosti, které má.

O jaké možnosti jde?

Jednak se díky spolupráci s PR agenturou Ami Communications podařilo velmi důležitá věc, a sice dohoda o spolupráci s vydavatelstvím Vltava Labe Press, které vydává 72 regionálních deníků. Každé pondělí se v ekonomické příloze deníku objeví jedna strana věnovaná pořadu, jejím obsahem budou články rozvíjející témata jednotlivých dílů. Díky tomu zasáhneme prakticky celou republiku, protože tyto deníky čte přes 800 tisíc lidí a jsou distribuovány regionálně. Což je přesně to, co jsme chtěli. Rádi bychom rovněž domluvili spolupráci s celoplošným rádiem Impuls a s Radiožurnálem. Princip by byl podobný jako v případě tisku, ovšem tohle se nám pravděpodobně podaří spustit až s podzimními díly pořadu. A také bychom pochopitelně rádi zasáhli internetové prostředí včetně Facebooku atd., tak aby se například lidé mohli interaktivně vysílání účastnit.

Čím jste přesvědčili vedení televize, že Suma sumárum stojí za to, aby mu poskytlo atraktivní vysílací čas? 

Jednak mám výhodu, že už jsem v České televizi něco odvysílat. To, že pět a půl roku vysíláte jeden projekt, vůbec není samozřejmé a tento fakt vás staví do pozice, že už přece jen něco umíte a že jste schopen udržet určitá očekávání, pokud jde o sledovanost atd. Klíčovým faktorem nicméně bylo schválení tzv. pilotního dílu. Z prezentací, kterých jsem napsal několik, sice vyčtete cíl a záměr producenta, ale nezjistíte z něj, jaká bude konkrétní podoba pořadu. K tomu slouží právě onen pilot. Vedení televize musí vědět, jaké bude mít pořad tempo a rytmus atd., protože ono rozhoduje, co se bude vysílat a co ne.

Je pro vedení televize jediným kritériem potenciální sledovanost, nebo i další faktory? Jak je to s onou často diskutovanou veřejnoprávností?

Problém je, že neexistuje obecně přijímaná charakteristika pojmu veřejná služba, takže každý, kdo se k problému vyjadřuje, vidí roli veřejnoprávního vysílání jinak a v něčem jiném. Nicméně pokud jde o Suma sumárum, musím říct, že při rozhodování sledovanost v žádném případě nebyla jediným kritériem. Kdyby byla, tak by se pořad v tomto čase nevysílal. Musím uznat, že Česká televize k Suma sumárum zaujala velmi příznivý pohled, nechává nás pořad vypiplat a z hlediska sledovanosti tolik „netlačit na pilu“. Velmi silným kritériem pro vedení televize je fakt, že jde o potřebný pořad z hlediska veřejnoprávnosti. Podle mého je to služba, když říkáme divákům: „Buďte opatrní na své peníze, protože jsme masírováni reklamou finančních institucí, které se nás snaží přesvědčit, abychom si koupili jejich produkty, přestože je třeba nepotřebujeme.“ A víme, že reklama funguje. Chceme, aby si lidé pomocí příběhů ze života uvědomili, že často děláme hloupé chyby. Například vlastníme několik kreditních karet, přitom by stačila jedna.

Takže doufáte, že váš pořad lidi popostrčí k určitým změnám?  

O to nám jde především. My nejsme vzdělávací akademie, chceme lidi takzvaně nakopnout. K tomu, aby se na základě znalostí více zamýšleli nad tím, jak zacházejí se svými penězi, s rodinným rozpočtem, a nespoléhali tolik na to, co říká vláda nebo co slyší z reklam. Druhým cílem je také přinést určité filozoficko-morální pohledy. Například že člověk nemusí mít všechno hned. Z historie víme, že civilizace zanikaly v důsledku své, vulgárněji řečeno, přežranosti. Konzumní způsob života je přitom problémem celé západní společnosti, takže by se měla zdůrazňovat větší střídmost. Dnes když mladý člověk začne slušně vydělávat, hned musí všechno mít: auto na leasing, byt na hypotéku, cestu kolem světa na úvěr atp. Je třeba zdůrazňovat odloženou spotřebu, nezapomínat na zadní kolečka. Příběhy ze života ukazují, že člověk se do problémů se splácením může dostat velmi snadno. A zadlužení českých domácností exponenciálně roste.

Jak jste se vlastně dal dohromady se ZFP?

Předem bych chtěl říct, že si nesmírně vážím pana Poliaka. Dostal jsem se k němu tak, že jsem začal pátrat, kdo do Česka pozval pana Kiyosakiho. Tak jsem objevil ZFPA i jejího zakladatele a postupně jsme zjistili, že jsme velmi podobného myšlení. Dneska jsme přátelé, za což jsem rád, ale my jsme se především shodli na filozofii projektu. Samozřejmě, jde tu i o byznys, ale myšlenka zabývat se finanční vzdělaností lidí a pomoci jim toto vzdělání získat je podle mě naprosto klíčová. Situace se bude totiž jen zhoršovat, v tom smyslu, že přijdou velké sociální tlaky, na lidi budou kladeny stále větší nároky, a jediné, co v této situaci může pomoci, jsou větší znalosti.

Takže jste nemuseli řešit, jak to udělat, aby se do pořadu nedostaly věci, které by byly v rozporu s filozofií ZFPA coby hlavního sponzora seriálu?

ZFPA od začátku ví, že nemůže ovlivňovat obsah. Zde je nutné dodržovat regule vyplívající ze zákona a já vylučuji, že by snad někdo ze sponzorů schvaloval scénáře apod. Něco jiného je, když např. řekneme ZFPA: „Sdělte nám své finanční příběhy.“ Tyto příběhy sbíráme veřejně, prosíme o ně diváky atd. Takže se ZFPA diskutujeme, konzultujeme výběr témat a podobně, ale obsah nikdo ovlivňovat nesmí.

Jakou má podle vás Suma sumárum životnost?

Já samozřejmě nevím, jak dlouho se bude vysílat. Musíme pořad dělat tak, aby se líbil divákům, aby cítili, že jim pomáhá. Musí se samozřejmě líbit České televizi, aby ho chtěla vysílat. Což pro nás jako tvůrce znamená neustále přicházet s inovacemi. A já věřím, že s tímto týmem se to bude dařit. Výkonná producentka Tereza Krejčí, dramaturg a moderátor Martin Beinhauer a režisér Jan Reinisch jsou lidé na svém místě, jsou to skuteční „srdcaři“ tohoto projektu. Pořad musí nacházet takové příběhy, které jsou aktuální v dané situaci. Například dnes spousta lidí řeší situaci, kdy má osm kreditních karet a utápí se ve splácení vysokých úroků. Takže kdybych to bral podle témat, řekl bych, že nám to vydrží zhruba na rok. Jenomže víte, co je mým zdrojem prakticky napořád? Lidská hloupost. Ta je věcná, je prakticky nevyčerpatelným zdrojem témat.